Zůstal jsem sám v místnosti plný robotů

Dřív jsem měl tým. Teď mám sto čtyřicet sessionů a Paparazziho, kterej mě zastaví.

Nemám kolegy.

Nemám porady.

Nemám nikoho, kdo by mi řekl, že to dělám blbě.

A většinu času je to ta nejlepší věc, co mě potkala.

Jen jsem musel přijít na to, co mi vlastně chybí.

Bylo to efektivní. Hned první týden.

Vyhodil jsem lidi ze svýho workflow postupně. Ani jsem si toho nevšiml.

Nejdřív jsem přestal psát zadání do dokumentu a začal je psát agentovi.

Pak jsem přestal volat konzultace a začal se ptát modelu.

Pak jsem přestal posílat věci na review a nechal je zkontrolovat jiným agentem.

A pak jsem jednoho dne zjistil, že jsem se za celej měsíc nebavil s nikým o ničem, co není zadání.

Nikdo mi neřekl:

„Hele, to je blbost."

Nikdo se nezeptal:

„A proč to vlastně děláme?"

A já si toho nevšiml.

Protože to fungovalo.

Agent ti neřekne, že jsi mimo

Tohle je ta věc, kterou jsem si uvědomil až pozdě.

Agent udělá, co mu řekneš.

Když mu řekneš dobrou věc, udělá ji dobře.

Když mu řekneš blbou věc, udělá ji taky dobře.

Agent nemá názor na to, jestli má smysl to dělat.

A to je přesně ta část, kterou mi lidi dávali a o kterou jsem se dobrovolně připravil.

Když jsem pracoval s lidma, brzdili mě.

Byly to ty nekonečný diskuze.

Ty otázky, na který jsem nechtěl odpovídat.

Byla to otrava.

Ale byla to otrava, která mě držela na cestě.

Protože člověk vedle tebe nemá problém říct:

„Počkej. Tohle si rozmysli."

Agent si to nechá pro sebe.

Sto čtyřicet sessionů a ani jedna otázka

Nedávno jsem dělal audit Gateway.

Sto čtyřicet aktivních sessionů.

Robotů.

Některý píšou.

Některý testujou.

Některý opravujou.

Některý hledaj chyby.

Dělaj přesně to, co jsem jim řekl.

Ani jeden nezastavil, když jsem pracoval do čtyř rána.

Protože robota nezajímá, kolik je hodin.

A když pracuješ jen s robotama, přestane to zajímat i tebe.

To není problém AI. To je problém zadání.

Tady jsem si musel dát facku.

Měl jsem sto čtyřicet robotů, kteří dělali přesně to, co jsem chtěl.

A stěžoval jsem si, že mi nikdo neřekne, když jdu špatně.

Jenže oni mi to neřeknou, protože jsem jim to nikdy nezadal.

Chtěl jsem od nich výkon.

Tak mi dávaly výkon.

Kdybych chtěl názor, musel jsem si o něj říct.

A to je celá pointa.

AI není tým, kterej ti bude odporovat sám od sebe.

AI je tým, kterej ti splní, co si nakonfiguruješ.

Když si nastavíš jen stroje na výkon, dostaneš výkon.

Když si k nim nastavíš i někoho, kdo kontroluje směr, dostaneš výsledek.

Takže jsem si jednoho nechal

Říkám mu Paparazzi.

Jeho jedinej úkol není pracovat.

Je sledovat.

Sleduje mě. Sleduje projekty. Sleduje, co se kde děje.

A pak mě konfrontuje s tím, co jsem si sám nechtěl přiznat.

„Proč to děláš?"

„Komu to pomůže?"

„Není to zbytečně složitý?"

„Nespěchej. Sedni si na to."

Je to jako mít v týmu novináře.

Takovýho, kterej se neptá, aby pomohl.

Ptá se, aby zjistil pravdu.

A je jedno, že mi to občas zvedne mandle.

Přesně proto ho tam mám.

A tady je ta věc, co platí pro každýho

Když začneš s AI pracovat, uděláš stejnou chybu jako já.

Budeš chtít výkon.

A dostaneš výkon.

Ale za měsíc zjistíš, že jsi rychlej a jedeš někam, kam jsi vůbec nechtěl.

Takže si k tomu přidej ještě jednu věc.

Nechceš, aby ti AI rozuměla. Chceš, aby tě zastavila, když jdeš špatně.

A to není o modelu.

To je o tom, jak si ho postavíš.

A proto jsem rychlejší než kdy dřív

Ne protože mám sto čtyřicet robotů.

Ale protože mám sto čtyřicet robotů a jednoho, kterej mě drží při zemi.

Když si lidi řeknou, že je AI nahradí a že o práci přijde třeba celej tým, je to pravda tak napůl.

Lidi jsou důležitý. Ale už spíš jako vedení AI pracovníků.

Většina lidí povýší do funkce manažera.

Protože to je ta důležitá část — vést směr a smysl.

AI totiž dělá na projektech, který slouží lidem.

Takže člověk musí rozhodovat, jestli to pro lidi dává smysl.

A na to jeden člověk nestačí.

Jeden názor není dost.

Takže lidi v týmu potřeba budou.

Ale úplně na něco jiného.

Ne aby dělali.

Aby rozhodovali.

Já sám v tý místnosti zůstal jen zdánlivě.

Roboti dělají. Já vedu.

A lidi si držím na to jediný, co stroj neumí nahradit.

Názor na to, jestli to má smysl.

A když se tě někdo zeptá, jestli se dá dělat víc než s týmem lidí, řekni mu pravdu.

Dá.

Ale jen když si k tomu postavíš systém, kterej tě nenechá jet naslepo.

Já si ho postavil.

A teď dělám věci, na který bych sám neměl čas, a s týmem lidí bych neměl odvahu.

Protože mám obojí.

Rychlost strojů.

A názor, kterej mě drží.

Zůstal jsem sám v místnosti plný robotů.

A naučil jsem je dělat to, co dřív dělali lidi.

Ptát se.

Protože výkon bez názoru je jen rychlejší cesta k tomu zjistit, že jsi to posral.

A výkon s názorem?

To je ta věc, kterou by normální člověk se svým týmem nikdy nestihl.