Umělá inteligence. Proč nás to vlastně štve?

Poctivej fake je někdy to jediný real.

Pojďme si promluvit o těch dvou slovech.

Umělý kozy — kde komu nevadí. Umělý květiny — zvykli jsme si. Umělý lžičky — hmm, nepoužívat do kafe, ale jinak v pohodě. A umělá inteligence? Najednou máme problém.

Tak to asi nebude to slovo *umělá*. Možná je to to druhý. Inteligence. Ta nám leze na nervy. Protože jsme si zvykli, že je to náš exkluzivní artikl. Lidskej patent. A teď ji někdo vyrábí v čínský továrně a servíruje přes API.

Jenže tady je věc, která se neříká nahlas

Já osobně mám umělou inteligenci stokrát radši než naprosto přirozenou hloupost. A i kdyby ta hloupost byla eko, fair trade, bezlepková a košer — pořád je to hloupost. Certifikovaná, ale hloupost.

A to slovo *umělá* je stejně zavádějící. Umělá inteligence dnes už dělá víc reálnejch věcí, než se opravdoví lidi dokážou uměle domnívat. Píše kód, kterej funguje. Navrhuje řešení, který dávaj smysl. Dokončuje projekty, který by jinak čekaly na vzácnou a nedocenitelnou chuť pohnout prdelí.

Takže možná přišel čas tolik neřešit, jestli je to umělý nebo "real". Poctivej fake je někdy to jediný real.