Labutí jezero bez labutí a bez jezera

Skill je sexy. Propustnost je ninja.

Není to o skillu. Je to o propustnosti.

Skill je sexy. Propustnost není. Fůůj. Blééé. Nikdo ji neobdivuje. A přesto je důležitější. Bez ní by netekla voda. Záchod by nesplachoval. Všimli bychom si rychle.

Sto úderů za vteřinu

Tři instance najednou. Každá si může zavolat kamarády. Představte si to jako filharmonii. Ne sólistu, kterej na pódiu hraje čtyři tóny na první flétnu. Ale osmdesát lidí, co jsou v tom, co dělají, zatraceně dobří.

Každej svůj part, každej ve správnou chvíli. A dohromady z toho vznikne něco, co žádnej z nich sám nezahraje. A jo — občas přijde slon na míči a žongluje s mikroprocesorama. Protože se nudí a flexí. Ani by to nemusel. Ale umí. A to stačí.

To je balet. Labutí jezero. Jen bez labutí a bez jezera.

Problém s talentem je linearita

Jeden člověk. Jeden úkol. Jeden výsledek. Pak další. Pak další. Fronta. Bottleneck. Strop. Strop je fajn. Dokud nemíříte výš.

AI orchestrace ten strop boří. Ne tím, že by dělala jednu věc líp. Ale tím, že jich dělá sto zároveň. Ani kdyby měl ten sólista Chuck Norris skill a plíce velký jak celá Alabama — filharmonii nehraje sám.

Představte si tohle. Chcete si poslechnout Čtvero ročních období. Mávnete na orchestr, oni hrají — a za chvilku hotovo. A teď si představte, že umí hrát cokoliv. Webovou stránku. Daně. Pošlou papíry na finančák. Vyklikají, co se dá vyklikat.

Nedělají to jako člověk. A to je celá pointa.

Já neříkám, používejte tohle. Já říkám — za mě dobrý. Nementoruju. Neprodávám. Jen říkám, že to funguje.

Skill je sexy. Propustnost je ninja.